Svatý Prokop

Český světec – Prokop

Snad někdy okolo roku 970 (možná o něco později) se narodil v zázemí kouřimského hradiště (podle tradice zachycené ve 12. století to bylo v Chotouni) pozdější zakladatel sázavského kláštera. Jeho původní jméno není známo. Víme jenom, že když dospěl, stal se knězem staroslověnského obřadu, který byl podle zvyklostí doby ženatý a měl syna. V určité fázi života (zřejmě poté, co se stal v Břevnově benediktinem a získal řádové jméno Prokop), podle nejasných zpráv to bylo snad v roce 1009, odešel do poustevnického ústraní v místech pozdějšího sázavského kláštera. Podle legendistických zpráv zde nejprve obýval jeskyni, v níž jej navštívil kníže Oldřich. Ten byl setkáním tak nadšen, že se rozhodl založit pro poustevníka klášter. Tento úmysl realizoval až Oldřichův nástupce Břetislav. Prokop se stal prvním představeným tohoto kláštera, který obývala komunita eremitů (poustevníků) původně žijících v Prokopově blízkosti. Po vzájemné dohodě přijal konvent benediktinskou řeholi. Nový klášter se uplatňoval jako významné christianizační a snad také mocenské správní centrum, které v této funkci nahradilo staré hradiště v blízkých Dojetřicích. Prokop patřil mezi tak významné osobnosti Břetislavovy doby, že když 25. března roku 1053 zemřel, pohřbil jej v Sázavě (v kostele, který sám vybudoval) pražský biskup Šebíř. Zřejmě ihned po smrti začal být v sázavském klášteře uctíván. To byly první kroky k jeho svatořečení, které se uskutečnilo v době pontifikátu Inocence III. a za doby opata Blažeje, 4. července roku 1204. Prokop začal být velmi brzy řazen mezi nejvýznamnější české světce a jeho hrob v sázavském chrámu se stal cílem četných poutí.

V době husitských válek a po nich sázavský opatský kostel zchátral tak, že se dokonce zřítila jeho klenba. V 16. století jednoznačně převládlo mínění (ač nepravděpodobné), že Prokopův hrob zůstal zavalen v ruinách. V roce 1588 proto Rudolf II., na podnět své sestry arcikněžny Alžběty, nechal přenést Prokopovy ostatky ze Sázavy do nově rekonstruované kaple Všech svatých na Pražském hradě. Při nedávném antropologickém průzkumu těchto ostatků se ale ukázalo, že jde o směs kostí několika jedinců a že se o Prokopovy ostatky nejedná. Pravé Prokopovy relikvie se zachovaly pouze v relikviářích vzniklých v předhusitské době, kdy do nich byly vloženy části kostí pocházejících z tehdy známého autentického hrobu.

Jako jeden z mála středověkých světců domácího původu vstoupil Prokop do českých dějin a kultury.                

(Petr Sommer)

Svatoprokopská legenda

Zakladatel a patron Sázavského kláštera se narodil kol. r. 970 v zázemí kouřimského hradiště (v Chotouni). Zřejmě kolem r. 1009 odešel z břevnovského benediktýnského kláštera do poustevnického ústraní. Obýval jeskyni v lesní pustině, kde se setkal s knížetem Oldřichem, zabloudivším při lovu. (Podle legendy Prokop při setkání nabídl Oldřichovi vodu, která se proměnila ve víno.) Oldřich byl setkáním tak nadšen, že se rozhodl založit zde pro poustevníka klášter. Prokop se stal prvním představeným kláštera.